Chyba je důkaz růstu.

Pojďme se na uplynulý čas strávený v karanténě podívat pozitivníma očima. Nebo alespoň částečně pozitivníma očima. Ano, protikoronová opatření nám mnohé vzala, když se nad tím ale trochu zamyslíme, také nám toho zpátky spousty dala. Konkrétně mířím na to, že jsme měli prostor zkoušet nové dovednosti a dále je i rozvíjet. Jistě mnoho z nás volný čas strávilo učením se něčemu novému. Jindy bychom šli do kina, ale teď to nešlo, takže jsme popadli do ruky foukací harmoniku a trénovali jsme melodie z Divokého západu. Nebo jsme začali šít (šicí stroje byly prý na začátku pandemie zcela vykoupené), malovat nebo háčkovat. Založili jsme kvásek a začali jsme péct kváskový chleba, kváskové palačinky, kváskové rohlíky, kváskové buchty, vlastně kváskové všechno, když už je ksakru v lednici! Konečně jsme mohli zkusit to, na co nikdy nebylo dost času. No tak teď ho bylo tolik, že jsme nevěděli, co s ním (partnerské poradny by mohly vykládat).

Řekli jsme si: „Kdy jindy, než teď?“ a začali se učit něco nového. Něco nového a tím pádem i vzrušujícího. A tento proces učení, tím myslím ten bezprostřední prožitek poznání je něco, nad čím bych se zde ráda kolektivně zamyslela.

Slovo učení má ve společnosti značně negativní konotaci. Mnoho lidí se doslova osype, když po nich chceme, aby se něco naučili. A přitom něco se naučit a potom to umět použít je jedno z nejlepších zadostiučinění, kterých se nám v životě dostává. Je to zpětná vazba, že jsme v něčem postoupili a že jsme v něčem dobří.

No jen si zkuste vybavit to nadšení z AHA momentu. Něčemu se snažíte přijít na kloub a najednou cvak – AHA! Pro klasiky – HEURÉKA! Lepší než dlouze nabíhající kýchnutí, a to je fakt.

Dobře, proč tedy existuje dvojí způsob učení? Takzvané Učit se a takzvané Se učit

Abych uvedla celý kontext, zrovna končím svou studijní pouť na vysoké škole, takže Se učím praktický celý život. 13 let jsem chodila do ZUŠky a tam jsem Se učila na housle. A stejně, když přijdou zkoušky, začne mě při učení bolet každá buňka těla a na housle jsem od absolventského koncertu prakticky nesáhla. To není zrovna pozitivní, že? Ale jak to?

Mám takovou teorii. Myslím si, že jádro pudla vězí v tom, že na akademické půdě (a tímto označuji veškerou školní oblast, nejen vysoké školy) nejsme schopni správně uchopovat chyby. Je to stokrát otřepaná fráze, ale já ji i tak použiju – „Chybami se člověk učí“. Jenomže to je to, co se snažíme úplně eliminovat. Dělat, že nechybujeme a že jsme bezchybní. Že chyba je důkaz selhání.

Naopak, chyba je důkaz růstu. Je to důkaz, že jsme se zvedli z toho gauče a zkusili to. A právě přítomnost chyb v procesu učení a jejich zdolávání je to, co dělá ze Se učení Učení se. Není cílem podat bezchybný výkon, ale vnímat každou chvíli, kterou se učíme. A mě právě připadá, že to je to, co na akademické půdě chybí. Tam jsme odkázáni na loterii osudu, zdali náš kantor bude výhra nebo zatracení.

A jak to vlastně vyřešit? Někdo vidí odpověď v alternativním školství, jiný to bere jako přirozenou součást ověřeného procesu a další v tom problém vůbec nevidí a nerozumí, co se to tady snažím sepisovat. Já sama nevím, jak bych to vyřešila. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli je něco potřeba řešit. Připadalo mi to však jako téma vhodné k diskuzi (tímto vás nenápadně nabádám k vyjádření vašeho názoru v komentářích  ). Protože každý z nás má s učením dobré i špatné zkušenosti. A tyto zkušenosti mnohdy rozhodovaly o našich dalších krocích do budoucna.

Málokdo ví od malička, čím chce být a pak si zatím celý život cílevědomě jde. Většina se ke své profesi dostane nejrůznějšími oklikami a někdy jsme sami překvapení, kde nakonec skončíme a co tam děláme. A jsme tam jenom proto, že jsme na cestě udělali spoustu chyb, než jsme poznali, kudy se dát. A jestli ne kudy se dát, tak alespoň kudy se nedat. I to je cenná informace.

Co kdybychom společně zbavili učení těch negativních pocitů, které v nás vzbuzuje – a nejen v nás, ale i v lidech kolem nás! Ti si také zaslouží prožít blaženou chvíli AHA momentu, která je lepší, než dlouho protahované kýchnutí. A kteří potřebují poznat, že Učit se je způsob, jak dál růst.


PS: Otázka do pléna. Co jste se během pandemie naučili? A ano, počítá se i seznam názvů všech epizod „Jak jsem poznal vaši matku“. Já jsem se zatím naučila na kytaru všechny akordy, kromě barré. Písničky, které je obsahují jednoduše nehraju.


PPS: Citát pro hezký den: „Síla se nerodí ze síly. Rodí se pouze ze slabosti. Takže buď rád za své současné slabosti, jsou začátkem Tvé síly.“ – Dr. Claire Weekes


S láskou, Pisatelka


14 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

BUĎ V OBRAZE

  • Šedý Facebook Icon
  • Grey Instagram Icon
  • Grey Pinterest Icon
  • White Facebook Icon
  • Instagram
  • White Pinterest Icon